Schwarzenbergovci jako nová sekta?

Zatím ještě nejsem rozhodnut, jestli půjdu volit, ale jsem již rozhodnut, koho volit nepůjdu. V řadě věcí jsou oba kandidáti podobní – oba jsou to keynesovci, oba jsou prounijní (byť kníže patrně o něco více), zatímco jeden je formálně levicový, druhý je kandidátem „pravicové strany,“ která zvyšuje daně a chce zakázat kouření v restauracích ve jménu ochrany nesvéprávného spotřebitele. Pro mě jsou to tedy oba levičáci, ať už Mladá Fronta píše cokoli.

Nyní ovšem přibyl jeden silný argument proti Karlu Schwarzenbergovi. Už delší dobu se nemůžu zbavit dojmu, že jeho nejzarytější příznivci připomínají sektu. Odmítají jakoukoli věcnou diskuzi, mají jasno, kde je dobro (u nich) a kde zlo (ti ostatní). Když jsem četl argumenty ve prospěch Karla Schwarzenberga, vždy se opakovaly stejné fráze o slušnosti, noblese a reprezentativnosti. Argumenty typu, že ti vzdělaní a úspěšní podporují knížete (což jsem chápal jako manipulaci – kdo by chtěl být nevzdělaný a neúspěšný?) Věcné argumenty (zkušený politik, podporoval disent) byly v menšině.

Poslední vývoj dává této obavě za pravdu, protože to, co předvedli pánové Bočan a Stránský, si ve své logice nezadá s tím, jak uvažují komunisté. Je samozřejmě jejich právem rozhodnout se, s kým chtějí spolupracovat (přesněji bylo by to jejich právem, pokud by točili za své, což asi nehrozí), ovšem jasně tím dávají najevo, že odmítají jakoukoli opozici. Opozice je ovšem základem demokracie, takže odmítají-li opozici, odmítají demokracii. Stejně jako ti, proti nimž tak bojují. Představa, že by v čele státu měl stanou člověk, za nímž stojí podobně uvažující občané, děsí. Na mysl se vkrádají otázky: Kolik z jeho podporovatelů uvažuje podobně? Čeho by mohli dosáhnout? A jak se k tomu staví (reálně, tím nemyslím to, jak se vyjádří pro média) sám Karel Schwarzenberg? Byl by ochoten této moci využít? A k čemu?

Dodatek psaný 21.1.: Pokud je pravdivá verze pana Stránského, podle níž je v celé záležitosti pan Bočan nevinně, beru zpět slova na jeho adresu. Text ovšem nechávám v původním znění, protože jeho změna by mohla změnit celý smysl textu. Je ho tedy třeba vnímat v kontextu informací, které byly veřejně známy v okamžiku vzniku textu.