Ideály humanitní v 21. století

Už delší dobu přemýšlím nad nedostatečností politického a ideového uspořádání na pravici a levici. Marně přemýšlím, co má společného nacionalismus a ODSka. Nebo komunismus a anarchismus. Kam by patřili třeba buddhisté, kdyby si založili politickou stranu.

Mnohem lepší rozdělení jsem nalezl v sérii přednášek od TGM, vydávaných souborně jako Ideály humanitní (citace se budou odkazovat k vydání z Melantrichu z roku 1968) . Místo pravice (kam by v té době spadali monarchisté) a levice (zde by byli všichni zástupci dnešních politických směrů) rozděluje ideologie na individualistické a kolektivistické.

Pojďme se podívat na charakteristiku radikálních odnoží obou směrů. Radikální individualismy jsou zde vyobrazeny dva. Prvním je anarchismus, druhým nietzeismus. Oba mají společné, že odmítají jakékoli obecné společenské zásady. Dobré je to, co je dobré pro mě. Já jsem měřítkem všech věcí. „A jestliže já jsem měřítkem všeho, pak mě není nic do nikoho a do ničeho (str. 24)“ Stát je pro anarchistu zlem, pro Nietzeho jenom prostředkem k uskutečnění vlastních plánů. Bůh je mrtev, bůh jsem já.

Do dnešní doby radikální individualismus v otevřené podobě prakticky nepřetrval. Anarchismus se proměnil v téměř neškodné hnutí „huličů.“ Nietzeismus byl transformován do skrytějších forem v podobě lidí s „ostrými lokty,“ podnikavců a populistů, využívajících jiné lidi ke svému prospěchu – ovšem nikdy to nepřiznávajících.

Radikální kolektivismus přetrval. Důležitý je zde nějaký kolektiv, masa, nikoli člověk jako jedinec. Masaryk ho charakterizuje na marxismu, cituji: „...individuum, osobní já pozbývá před masou svého významu, anebo, jak říká Engels, individuum nestojí za nic... Socialism... jest uvědoměle protiindividualistický. Odtud vědomí a popřípadě svědomí jednotlivcovo nic neznamená, pouze vědomí a svědomí kolektivní masy,...(str. 16,).“

Tímto nádherně ještě dávno před vznikem Sovětského svazu odhalil zásadní chyby komunismu. Ovšem sám se neomezuje jen na komunismus. Stejné zásady platí v případě islamistů. Dalo by se říci, dobré je to, co je dobré pro muslimy. Řada z nich má asi na to co je pro ně dobré jiný názor – ovšem Lenin se také neptal proletářů jako jednotlivců. K čemu samostatné uvažování, od toho je imám, který na to má Korán. Alláh je mrtev, místo boha máme islamismus. Úplně stejně uvažuje nacionalismus. Místo muslimů či proletářů má svůj národ. Opět se ho neptá na názor, přesto se jím okázale zaštiťuje. V jeho jménu je možno činit cokoli, všechno je správné, je-li to dobré z hlediska národa.

Ve světle událostí v Norsku je jasné, že nacionalismus a islamismus mají více společného než rozdílného. Ony ty české zápalné láhve už k terorismu nemají moc daleko.

Masaryka bych ještě doplnil o jednu myšlenku – novodobý „individualistiký nadčlověk“ nebude mít zatěžko se zaštiťovat kolektivistickými frázemi a tak své „věřící“ využívat. To je spíš varování pro případné nacionalisty nebo komunisty, kteří můžou číst tento blog.

Pro nás z toho vyplývá okřídlené, že nejlepší je zlatá střední cesta. Zásadou demokracie je „svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Je to kompromis mezi těmito protipóly, cesta, kterou vidím jako jedinou racionální. Zda jsou jí individualističtější ODS nebo TOP 09 či kolektivističtější ČSSD se už nejeví tak důležité, byť mám své favority. Důležité je nepodlehnout tlaku, který je na nyní na evropany vyvíjen vzhledem k islamismu – a nepřejít do (zdánlivě odlišného) druhého extrému, nacionalismu (nebo jeho moderní formy, jakéhosi „západismu“ stavějícího na celé euro-žido-americké civilizaci). Protože „láska, humanita musí být pozitivní. Často nenávist, například k národu druhému, pokládá se již za lásku k národu svému. Vyšší je nemít té nenávisti...(str. 58).“