Prohrály ideály, zvítězil marketing

Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem. 

Začnu pozitivně. Z mého pravicového a euroskeptického hlediska je pozitivní relativní neúspěch stran, které otevřeně hlásaly prounijní a multikulturní politiku.

Ač jsem volil konkurenční stranu (Svobodné) jsem rád za relativní úspěch ODS. A zejména Václava Klause ml. Stejně jako za úspěch SPD, i když výměnu (řečeno s jistou nadsázkou) socialismu internacionálně-oligarchického, tedy unijního, za socialismus nacionální nepokládám za dobrou cestu, pořád lze doufat, že bude představovat určitou opozici vůči europeismu a multikulturalismu. A zároveň ukazuje, že s dobrým marketingem lze dělat i euroskeptickou politiku.

Kdo zvítězil? Babiš je přirovnáván k Trumpovi či Orbánovi. Kéž by. Modlím se za to. Nicméně už v sobotu v přímém přenosu ubezpečoval, že ANO je stranou proevropskou (překlad z novořeči do češtiny zní prounijní). Migrace mu vadí, ale chce jí řešit na evropské (míněno unijní) úrovni. To nepřekvapí, když si člověk uvědomí, že Agrofert je patrně největším příjemcem dotací v ČR.

Reálnou reformu, radikální fundamentální změny od něho čekat nelze. Maximálně nějaké zefektivnění současných procesů. Na současném systému dotačního a regulatorního propojení státu a byznysu je existenčně závislý. EU ho doslova a do písmene platí. Babiš je dítětem, přirozeným důsledkem socialistického zasahování státu (a nadstátu) do trhu. Je spíše normalizací, než revolucí.

Ovšem prounijní věty zazněly až po volbách. V předvolební kampani tyto věty nějak nezazněly. Proč? Nebyla poptávka (to lze vnímat jako jev pozitivní). Babiš nepřipomíná Trumpa, ale spíše Macrona. Je pravicový nebo levicový? Ani vlastně nevím (to platí jak u Babiše, tak u Macrona). Jsou prostě jenom neideologickou, prázdnou slupkou. Pouhým marketingovým projektem maskujícím ekonomické zájmy (dává ona nenávist sluníček vůči Babišovi důvod se domnívat, že se mýlím? Kéž by).

Pomohla mu i (reálná) kampaň, která proti němu byla vedena. Právě díky ní se mohl v jeho volbě realizovat onen neurčitý vzdor (místo volbou stran, které by reálně něco změnily) řady voličů.

Dalším takovým subjektem jsou Piráti. Působí spíše jako vtipná recese, než jako politická strana. Ideály vlastně nehlásili žádné. Jenom líbivý, slušivý marketing skupiny umírněných rebelů. Ovšem pod touto maskou neideologického, umírněně vzdorovitého čehosi do parlamentu prolezla parta moderních ultralevičáků.

Okamura je zdánlivě světlá výjimka. Ideologie tam je – euroskepticismus, vlastenectví a v ekonomických otázkách umírněný socialismus. Ovšem je to spojené s velkou dávkou zjednodušení a populismu. Tedy opět dobrého marketingu, protože marketing ničím jiným není.

Relativní úspěch ODS sice vnímám jako pozitivní jev, ovšem na její ideové vyprázdněnosti to nic nemění. Tak chcete tu EU nebo ne? Jak kdo. Marketing horší, spíše strach z horších alternativ (a propadnutí hlasu) než její dobrá práce jí přinesl hlasy. Ale díky za ní, jinak to dnes asi nejde. V případných (a poměrně pravděpodobných) předčasných volbách jí to asi hodím. Už kvůli Václavu Klausovi ml.

Jednoznačně ideově vyprofilované strany vesměs neuspěly. Platí to jak pro ČSSD, KSČM, Zelené tak třeba pro TOP 09. Případně pro mě blízké Svobodné či Realisty. Částečnou výjimku představují preferenční hlasy u Václava Klause ml. a možná postup STANu. Prostě marketing prodává, ideje valnou většinu voličů nezajímají. Racionální ignorace v praxi?

To je ovšem smutná zpráva pro samotnou politiku. Má být střetem idejí, nikoli PR agentur. Z politiky se tak stává jakási obdoba superstar a je voliči degradována na svou vlastní parodii. Jde o jev úpadkový a pokud se tento trend nezmění, bude to znamenat postupnou erozi a plíživý zánik klasické zastupitelské demokracie, jak jsme ji znali.

Trochu to začíná připomínat situaci přerodu antické Římské republiky na císařství. A to nejsou dobré vyhlídky pro nás, příznivce jak demokracie, tak svobody.

Ale buďme optimisté. Demokracie vznikla jako alternativa vůči dědičné monarchii. A nikdy nebyla o moc účinější v generování dobrých vládců, ta pravděpodobnost je asi tak stejná. Ovšem lze v ní toho špatného odstranit bez občanských válek a gilotin. A to se (zatím?) nezměnilo.