Trh je demokracie

Trh je demokracie. Zdánlivě se může zdát, že trh a demokracie spolu nijak úzce nesouvisí. Relativně tržní hospodářství můžou mít i nedemokratické státy jako Čína, zatímco státní zásahy do ekonomiky můžou preferovat i demokratické státy, příkladem může být západoevropské šrotovné. Přesto jsem přesvědčen, že jde o spojené nádoby – zatímco demokracie je vládou lidu v politice, tržní systém představuje vládu lidu v ekonomice.  

Jako příklad může posloužit dnes aktuální otázka „kuřáckých versus nekuřáckých“ restaurací. Pojďme se podívat, jak se s tématy vyrovnají jednotlivé systémy. Centralistický, netržní systém. Tedy postup českého ministerstva zdravotnictví. Rozhodnutí učiní nějaká centrální autorita, jedinec, vláda nebo úřad. Všimněte si – rozhodujícím faktorem v této etické a ekonomické otázce není, zda dotyčný byl do své pozice zvolen, nebo zda se moci ujal třeba vojenským pučem. Postup je stejný, on rozhoduje, ostatní poslouchají. On ví nejlépe, co je pro občany nejlepší. Své postoje může (a nemusí) mít podloženy různými vědeckými daty, jež můžou (a nemusí) odpovídat realitě. Tento systém poskytuje nekonečný prostor jak lidem se spasitelským komplexem (kteří se můžou mýlit – riziko omylu), tak korupci (těžko říct, proč ty naše politiky tabákové koncerny prostě neuplatí, aby dali pokoj – někdy mě napadá, jestli naopak zaplatit neodmítly).

Přímodemokratický systém. Ten v podobné diskusi zvolí referendum. Hlas lidu, hlas boží. Zdánlivě nejspravedlivější metoda. Vážně? V referendu mají stejný hlas lidé, kteří restauraci navštívili dvakrát za život, jako lidé, kteří do ní chodí každý den. Stejný hlas má abstinent (často se kryje s nekuřákem) jako hostinský. Participace na rozhodnutí zde není vůbec vzata v úvahu. Snadno může většina schválit zákon, který bude zaměřen proti menšině. Pravda, korupční potenciál je zde podstatně menší – a když, tak místo politika bude korumpován novinář. Proto si myslím, že referendum je vhodné tam, kde zákon dopadá na všechny občany prakticky stejně. Aby většina rozhodovala o tématu, které se týká menšiny, není moc moudré.

Trh. K přímodemokratickému systému má blízko v tom, že rozhodují občané. Tím, zda do restaurace jdou nebo ne, poskytují jejímu provozovateli zpětnou vazbu, zda zvolil vhodný obchodní model. Ovšem hlasují vysloveně v závislosti na své participaci – člověk, který jde do restaurace dvakrát za život, prostě nehlasuje. Možná místo toho chodí do fast foodu – pak hlauje pro fast food, tedy nekuřácké prostředí. Všimněte si, jak trh umí reagovat – ve většině restaurací se v době oběda nekouřilo už v době, kdy podobné téma žádného ministra ani nenapadlo řešit. Stejně tak fast foody jsou nekuřácké snad od začátku své existence. Ovšem, kolegové nekuřáci, jak často chodíme po restauracích ve večerních hodinách? Moc často ne, že. A když teď sáhneme do paměti, tak si vzpomeneme, že množina pravidelných konzumentů alkoholických nápojů se opravdu vesměs shoduje s množinou pravidelných kuřáků. Takže trh reaguje a ve večerních hodinách je většina restaurací kuřáckých. Ve velkých městech se pak bez problému uživí i ty, které jsou zaměřeny na (z množiny návštěvníků restaurací) menšinu – tedy restaurace nekuřácké, případně s oddělenými prostory.

Logické, racionální řešení, v němž reálně rozhoduje lid a jež odpovídá jeho potřebám. Korupční riziko nulové. Omezuje riziko omylu – protože názor lze kdykoli změnit a trh je nucen se přizpůsobit. Omezuje pokrytectví – ano, politik může rozhodovat pokrytecky (řekne nekuřte a sám si zapálí), referendum může rozhodovat pokrytecky (no, ti vědci mají pravdu, neměli bychom kouřit tak tam hodím zákaz kouření a zapálím si doma) ale trh? Možná chvilku, ale nakonec udělá přesně to, co po něm chceme.

Ovšem, nikoli co bychom rádi, abychom chtěli, ale to, co opravdu chceme. Třeba nám i prodá potraviny kdoví z čeho, když nám záleží jenom na ceně a na složení se ani nepodíváme.