Knihy si odlišnou sazbu DPH nezaslouží!

Tímto blogem píchnu do vosího hnízda. Vzděláním knihkupec a životním stylem trochu knihomol, hodlám střílet do vlastních řad. Jestli mi vůbec přijde pozvánka na příští třídní sraz, tak nejspíše za účelem zlynčování.

Knihy a léky mají být zařazeny do nové, nejnižší (tedy druhé nejnižší, první má černý trh) sazby DPH a to pravděpodobně ve výši 10 %. Knihkupci ucítili šanci a vyrazili do boje, aby návrh podpořili. Těžko říci, zda jde o vážně míněnou podporu, nebo jenom chytrou marketingovou kampaň (nejspíše kombinaci obojího).

Argumentů, proč snížit DPH u knih, se nabízí hned několik. Naše DPH na knihy patří k nejvyšším na světě. Ono, vzato kolem a kolem, naše zdanění je obecně nějak přehnaně vysoké. Plně souhlasím s tím, že bychom ho měli snížit. Jenom si nemyslím, že bychom měli společnost parcelovat a danit každou zájmovou skupinu odlišně.

Knihy čelí „neférové“ konkurenci knihoven. Silný argument, jehož rozebrání by nás dovedlo až k otázce, zdali stát v podobě knihoven nedělá to samé, co u pirátských serverů na stahování filmů zakazuje. Diskuze na samostatný článek, ale těžko vnímat nižší DPH jako vhodnou satisfakci. Když stát někde intervenuje, vždy tím někomu konkuruje. Automobilky by mohly požadovat podporu na základě faktu, že čelí neférové konkurenci vlakové a autobusové dopravy. Ostatně, z toho, že stát provozuje České dráhy, je jasné, že doprava je veřejným statkem.

Veřejným statkem je zajisté i sport. Obezita představuje jeden z největších problémů západní civilizace, staví se např. cyklostezky. Nejsou neférovou konkurencí fitness center?

Za veřejný statek lze při troše snahy vydávat skoro cokoli. Každý psycholog vám potvrdí, že sexuální frustrace má negativní vliv na lidskou náladu a zdraví. Negativní externality spjaté s naštvaným, frustrovaným úředníkem či nadřízeným jsou výrazné. Takže bychom mohli za veřejný statek začít vydávat prostituci. Začneme tedy podporovat nevěstince?

Knihy podporují gramotnost, vzdělanost a kulturu. U Dostojevského to asi platí. Ale jaká je nejprodávanější kniha v poslední době? Padesát odstínů šedi. Sadomasochistické „porno pro matky.“ Nic proti této knize nemám, jde patrně (pro určitou skupinu žen) o skvělý únik ze současného genderově korektního, feminismem ovlivněného světa, ale že by nějak rozvíjela kulturu a vzdělanost, o tom dost pochybuji. A nemyslím, že by se jednalo o veřejný statek (leda dle té samé logiky, podle níž tam spadá i prostituce). Dostojevského si člověk půjčí spíše v té knihovně, než aby si ho koupil.

Knižní trh se prý dotýká všech vrstev společnosti. Mě to naopak přijde jako jeden z těch momentů, kdy se žádá, aby nižší vrstvy přispěly vyšším. Nevím, ale nemyslím, že by mezi kopáči bylo moc čtenářů. Zato mezi nimi bude hodně kuřáků, jimž se má opět zvyšovat spotřební daň.

V oblasti se uplatňují tvůrčí profese. Hezký argument. Platí totiž pro jakýkoli obor.

Knihkupci (a vydavatelé) to mají v současné době těžké. Čelí hrozbě v podobě elektronických knih, které zatím představují spíše marginální záležitost, ale nakonec papír vytlačí do role luxusního, menšinového statku. Z nostalgického hlediska smutné, ale prostě fakt, nad nímž nemá smysl brečet. Jde o další evoluční skok (po knihtisku) a knihy může zlevnit (a tím zpřístupnit masám) mnohem více než hraní si s různými sazbami DPH.

Konkurují jim nová média, spjatá s internetem, jako například blogosféra.

Čelí ekonomické stagnaci, která se samozřejmě na „zbytných statcích“ musí vždy projevit. Zatímco číst člověk může, jíst musí. Nemá-li tedy peněz nazbyt a musí si zvolit, co z toho, zvolí si jídlo (a splátku hypotéky nebo nájem).

Jde o odvětví, kde lité zůstávají spíš z lásky k oboru, než kvůli penězům. Těch se tam točí málo.

Ale obecně vzato, když vezmu v úvahu pyramidu potřeb, jdou na to knihkupci zcela špatně. A to by ji znát měli, ti, kteří stejně jako já absolvovali středoškolský obor knihkupectví, ji totiž brali ve škole. Četba knih je na této pyramidě až hodně vysoko. Způsobem, jak podpořit kulturu, tedy nejsou dotace či nižší daně, ale usnadnit lidem uspokojení těch nejzákladnějších potřeb. Pak budou mít čas (a náladu) na četbu či návštěvu opery.

Jak toho docílit? Jednoduše. Snižme celkovou daňovou zátěž, redukujme byrokracii a nákladné státní přerozdělování zdrojů. Omezme regulace a otevřme trh s potravinami exportérům. Díky tomu občanům zůstane v peněženkách více peněz. A to i po zaplacení splátky hypotéky (či nájmu) a jídla. Tyto peníze následně utratí za statky, na něž se normálně nedostane. Třeba za vybudování nové domácí knihovny.

Nebo se spokojí se stejnými penězi, ale nebudou muset zůstávat v práci přesčas. A volný čas věnují činnostem, na něž se nyní nedostane. Třeba četbě.

Není potřeba dělit společnost na zájmové skupiny a nechat je mezi sebou bojovat o dotace, daňové úlevy a výhodnější právní prostředí. Mnohem lepší by bylo vytvořit příznivější prostředí pro všechny.