Je deflace špatná?

ČNB vysvětluje svůj krok vedoucí k oslabení Koruny strachem z deflace. Argumentuje tím, že deflace vede k odkládání spotřeby, což vede ke snižování poptávky, poklesu ekonomiky, následuje propouštění, zvyšuje se nezaměstnanost, následuje opět pokles ekonomiky a ten uvízne ve spirále, z níž není úniku. Zdánlivě logická úvaha, která, kdyby byla pravdivá, by opravdu poskytovala dostatečnou oporu pro postup volby inflace jako menšího zla (vezmu-li v úvahu, že dosáhnout nulové inflace i deflace může být příliš těžké).

Na jedné straně inflační politika pravděpodobně do jisté míry podporuje okamžitou spotřebu. Raději peníze utratit, než je spořit, se může jevit jako logická úvaha spoustě lidí (přičemž tak mohou uvažovat i čistě na podvědomé úrovni). To pravděpodobně dopadá hlavně na nízkopříjmové skupiny obyvatel, protože klasický způsob šetření, dostupný všem, tedy schovat si peníze takříkajíc pod matraci, se příliš nevyplatí. Studovat burzovní indexy, nakupovat zlato či dluhopisy, to už vyžaduje určité znalosti a dovednosti (a také čas), kterými nedisponuje úplně každý. Zda je toto chování výhodné v dlouhodobém horizontu, je více než sporné. Znamená, že v případě jakýchkoli problémů, dotyčný upadne do závislosti na sociálním systému. Myslím, že rozumná míra vlastních úspor by byla vhodnější. Kromě toho tito lidé snadněji upadnou do pasti života na dluh, který inflační politika podporuje.

Na druhé straně inflační politika může opravdu podporovat investice. Vlastnit peníze se příliš nevyplatí, takže je vhodné je investovat. Na investice jsou potom použity i peníze, které by normálně zůstaly ležet pod pomyslnou matrací. Zdánlivě pozitivní dopad, pokud nevezmeme v úvahu, že to pouze vede ke zdražování komodit (zlato, stříbro či třeba ropa) či cenných papírů (zejména akcií). Burzy se místo racionálních investičních nástrojů mění v jakési „kasino,“ náchylné k vytváření bublin a následných ekonomických šoků po jejich splasknutí.

Ovšem vliv deflace na spotřebitelské chování asi nebude tak silný, jak se ekonomové obávají. Stačí nesledovat zvyšování cenové hladiny jako celek, ale oddělit jednotlivé ekonomické sektory a zaměřit se na situaci v nich. Sektorem, čelícím neustálému deflačnímu tlaku, je bezpochyby elektronika. Za 20tis si za dva roky pravděpodobně koupím mnohem lepší počítač, než dnes, případně si podobný budu moci koupit mnohem levněji. Kdyby platila ekonomická teze o „odkládání spotřeby“ absolutně, žádní výrobci počítačů (mobilů, tabletů...) by už neexistovali. Nikdo by tato zařízení ani nevlastnil, protože by všichni čekali na okamžik, kdy ceny spadnou. Přesto, skoro každý, kdo čte tento text, vlastní počítač (nebo notebook), mobilní telefon, televizi, někdo i tablet či čtečku. Proč to vlastně kupujete, když víte, že podle ekonomů byste měli odkládat spotřebu?

Oproti tomu můžeme postavit sektor, který v posledních letech inflaci přímo táhne. Potraviny. Na rozdíl od elektroniky, kde by „odložení spotřeby“ dávalo určitou logiku, je zde tento postup spotřebitelů vysoce nepravděpodobný. Pokud je zde nějaký ekonom, který mi nevěří, navrhuji mu zkusit následující experiment – následující měsíc se obejděte bez všech potravin.

Mimochodem, porovnání těchto dvou sektorů opět ukazuje, že inflace více zasahuje lidi s nízkými příjmy, než s vyššími. Chudého člověka, žijícího od výplaty k výplatě, asi více zajímá růst cen brambor, než pokles ceny tabletů. Zároveň doporučuji porovnat dvě věci – potravinářství je dotované a extrémně regulované, elektronika „živelná.“ Který z těchto dvou sektorů se z hlediska spotřebitele vyvíjí lépe?

Deflace je totiž sama o sobě patrně neutrální (stejně jako inflace), jedná se pouze o příznaky jiných jevů. Deflace může provázet pokles poptávky (a pak je možné ji vnímat negativně, ovšem nikoli deflaci, ale právě pokles poptávky) nebo zvyšování produktivity (a pak je pozitivní). Bojovat proti deflaci je stejné, jako léčit např. ospalost bez znalosti dalších souvislostí – možná provází chřipku (ovšem pak má smysl léčit chřipku, nikoli ospalost), možná pochází od toho, že dotyčný předchozí dvě noci proflámoval.

Strach části ekonomů z deflace se mi jeví jako iracionální a jejich boj proti ní nejenom jako zbytečný, ale i jako škodlivý, protože poškozuje část občanů a přináší další náklady v podobě zkreslení ekonomické kalkulace a následných mylných investic (např. firma, jež se zabývá exportem, bude rozšiřovat výrobu pod dojmem pozitivních „čísel“ díky oslabenému kurzu Koruny, ovšem pokud začne Koruna posilovat, tato investice se ukáže jako mylná).

Dodatečné upřesnění: Pojmy inflace a deflace zde používám v současnosti nejvíce rozšířeném významu, tedy ifnlaci coby synonymum pro vzestup cenové hladiny a deflaci pro její pokles, nikoli ve významu původním, kde inflace znamená vzestup peněžní zásoby a deflace její pokles.