Západ versus islám - neslučitelné protiklady

„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou.“ Tolik americká Deklarace nezávislosti, která do značné míry odráží ty nejzákladnější hodnoty západní společnosti. Zkusme je porovnat s tím, jak se na svět dívá islám.

Individualismus je asi tím, co Západ nejvýrazněji odlišuje od ostatních civilizačních okruhů. Jednotlivec je na Západě základní jednotkou, od níž se vše odvíjí. Každý má právo sledovat svoje osobní štěstí. Vychází z toho jak liberalismus, moderní konzervatismus, tak částečně i socialismus (viz např. snaha legalizovat sňatky homosexuálů, boj proti diskriminaci, podpora matek s dětmi apod.).

Islám je kolektivistický, svět vnímá očima společnosti či víry. Odlišně vnímá muže a ženu ne pro jejich individualitu, ale pro jejich pohlaví. Stejně tak odlišně vnímá muslima či nemuslima, křesťana či ateistu – pro jejich (ne)víru, nikoli kvůli individualitě. Islám věří v osud (jako důkaz moudrosti Alláhovi), což samozřejmě znemožňuje individuální snahu o dosažení vlastního štěstí.

Svoboda s individualismem úzce souvisí. Pro Západ je svoboda jednou z nejdůležitějších hodnot. Svoboda individuální i kolektivní, svoboda projevu, vyznání... To jsou západní hodnoty. Tyto svobody jsou občas v konfliktu, je rozdíl mezi ekonomickou svobodou, na níž klade důraz pravice a svobodou „dělat si co chci,“ jak jí vnímá levice.

Svoboda nemůže být nikdy bez hranic a kde jsou vedeny tyto hranice, to je předmětem ideologických střetů na Západě. Pro liberála „končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Socialismus by zase omezil svobodu jedněch nakládat se svým majetkem, aby zvýšil svobodu konzumovat druhých. Opět ovšem platí, na potřebě svobody se shodnou všichni.

Není náhodou, že trestem je v naší společnosti „odnětí svobody.“

Co na to islám? Islám (podřízení) reguluje život svých podřízených do takové míry, že k tomu regulátoři z Bruselu možná vzhlíží jako k nedostižnému ideálu. Už nutnost se pětkrát denně modlit výrazně omezuje svobodu jednotlivce, zde zejména symbolicky, aby bylo jasno, že dotyčný svobodný není. Islám zakazuje vepřové, alkohol, úroky (přičemž úvěr za účelem investice je jednou z vymožeností, která umožnila ekonomický růst západu; ano, je pravda, že to islámské banky obchází), majetek v islámu není vnímán ani tak jako vlastnictví jednotlivce, jako spíš propůjčený Alláhem. Přikazuje vedle zmíněných povinných modliteb cestu do Mekky, Ramadán, náboženskou daň, ale i povinnost šířit islám.

Islám zakazuje muslimkám vzít si nemuslima, muslimovi svatbu s nemuslimkou nezakazuje, ovšem dítě z tohoto manželství počaté je automaticky muslimem.

Rovnost s předchozími opět úzce souvisí. Pravice a levice mají odlišná pojetí rovnosti, zjednodušeně lze říci, že pravicová rovnost je rovnost před bohem a před zákonem, levicová rovnost znamená rovnost ve výsledku. Jedna s druhou jsou v rozporu (chci-li rovnost ve výsledku, např. v majetku, musím bohatým brát a chudým dávat, což omezuje rovnost před zákonem), ovšem opět, jak levice, tak pravice, rovnost uznávají.

Není náhodu, že to byl Západ, kde bylo zrušeno otroctví.

Jediným „moderním“ západním ideovým směrem, který rovnost neuznává, je nacionální socialismus.

Právě k němu má blízko islám. Islám (stejně jako nacismus) je bytostně hierarchický. Islám, jak zmíněno, znamená podřízení, odevzdání se Bohu. Tedy, všichni jsou podřízeni Bohu. I společnost je poté hierarchizována. Všichni jsou podřízeni chalífovi (tedy, pokud zrovna nějaký vládne), imámům, ženy jsou podřízeny mužům, lid knihy muslimům, nejníže jsou pak "pohané," ateisté či odpadlíci (analogicky, nacismus měl stejně propracovanou hierarchii, akorát na rasově-nacionálním základě).

Není náhodou, že Islámský stát obnovuje otroctví.

Rozdílů lze samozřejmě najít více, stačí napsat výrazy jako monogamie, nacionalismus (prosím, nezaměňovat s nacismem) či sekularismus.

A je něco, co má islám se Západem společné? Řekl bych, že nejvýznamnější je univerzalismus, přesvědčení, že právě jejich cesta je pro všechny ta nejlepší.

Položme si otázku – je, při vědomí těchto rozdílů (a jednoho společného prvku), reálné věřit, že spolu tyto dvě civilizace dokáží žít v jednom prostoru (míněno Evropa) a nepovede to k občanským válkám?

Zdroje: Martin Janeček: Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra; Samuel Huntington: Střet civilizací; web http://al-islam.cz/.