Miloš Zeman – velký vizionář, který se mýlí
Nepřímo se toho sám dotkl, když se přirovnal k polskému filozofovi Leszkovi Kołakowskému. Protože socialismus, to ve skutečnosti jsou vraždy politických odpůrců, koncentrační tábory a cenzura. Vychází to z logiky věci, kdy socialismus dává veškeré vyprodukované hodnoty „na jednu hromadu“ a následně je přerozděluje. Zatímco tržní systém hodnoty přerozděluje (někdy spravedlivě, někdy méně spravedlivě) na základě dobrovolných dohod a transakcí účastníků, jsou-li dány na jednu hromadu, rozpoutá se o ně boj. Každý má totiž trochu jinou představu, jak by měly být využity. Tento boj na sebe potom snadno vezme podobu vražd, koncentračních táborů a cenzury.
Stejně tak snaha o vytvoření evropského státu stojí proti podobně neřešitelným problémům. Státní investice a podpory (dotace, sociální dávky atd.)? Stejný problém, jako u socialismu. Rozpoutává se boj o přerozdělované hodnoty. Zatím na sebe bere pouze podobu korupce a klientelismu, protože stát ještě nepřerozděluje úplně všechno.
Stejná pravidla? Ale ovšem, rozpoutává se boj o to, jak budou vypadat. Pokud se neshodneme na jejich čistě liberální podobě (spíše neshodneme), tak se budou prosazovat zájmové skupiny – to mohou být jak státy, tak finanční skupiny. Řekl bych, že spousta nesmyslných zákonů a nařízení má právě tyto důvody.
Samozřejmě, tyto efekty se projevují i na čistě národní úrovni a zachování těchto pravomocí na úrovni národních států situaci nezachraňuje. Ovšem náklady na přesvědčení či zkorumpování 27 vlád jsou podstatně vyšší, než na přesvědčení či zkorumpování vlády jedné. Kromě toho, konkurence mezi jednotlivými právními řády by dokázala jasně odlišit, který právní řád je efektivnější.
Společná zahraniční politika? Kolik společných zájmů může mít zahraniční politika Litvy, České republiky a třeba Španělska, Francie či Velké Británie? Pár se jich najde, ale vesměs řeší zcela odlišné problémy ve zcela odlišných částech světa.
Společná armáda? To by byl teprve boj mezi státy o to, kdo jí bude kontrolovat. Kdo jí bude platit, v čím zájmu má případně jednat. Má poslouchat národní státy, nebo Brusel? Co když jí Brusel použije proti národním státům? Nebo i jen proti zájmům národních států? Vojenská aliance národních států se mi jeví jako lepší řešení, než podobné impérium.
Dalším faktorem, a zde musím sklonit hold spíše konzervativcům, je prostý fakt, že národy se opravdu zdají být oněmi „přirozenými údy člověčenstva.“ Nadnárodní státy vykazují silnou tendenci se drobit, jakmile začne slábnout moc centrální vlády. Rakousko-Uhersko prohrálo první světovou a ihned se rozpadlo. Československo – Praha zeslábla před druhou světovou a Slováci se odtrhli. Praha oslabila po pádu komunismu a bylo po Československu. Po pádu komunismu se rozpadla SSSR i Jugoslávie. Kyjev se zmítá v politické krizi a Krym už šilhá po státu, který je mu etnicky bližší. Londýn či Madrid slábnou ve prospěch Bruselu a Skotsko či Katalánsko už zvažují samostatnost.
Tím v žádném případě nechci naznačit, že by pád komunismu byl něčím špatným. Naopak. Jen zdůrazňuji, že při udržování nadnárodních států hraje určitou roli síla.
Miloš Zeman má velkolepé sny, jako např. gigantické vodní koridory. I zde se mýlí, když si myslí, že od realizace velkolepých snů jsou tu státy (či nadstáty). Představa dát celému lidstvu platformu, která ho bude spojovat, je hodná Alexandra Velikého. Ovšem, i když u počátku internetu stály vládní programy, jeho rozvoj probíhal iniciativou spousty jednotlivců, firem a ano, občas i vlád. Poskytnou všem zdarma neustále se aktualizující zdroj vědomostí, to je vize hodná Julia Caesara. Ale Wikipedii nezaložil žádný imperátor.
To nejlepší, co mohou udělat vlády pro své občany, je plést se jim co nejméně pod nohy. Ale na to nepotřebujeme Evropskou Federaci, na to stačí dohoda o bezcelní zóně či volném pohybu pracovních sil (nikoli příjemců sociálních dávek). Tedy spíše prosadit liberální zásady v EHP, než reformovat EU. Snahy reformovat EU totiž nejspíše dopadnou podobně, jako snahy reformovat komunismu.
PS.: Euro či společnou fiskální politiku jsem záměrně vynechal, vydalo by to na samostatný blog.
Karel Šindelář
Pandemie covidismu
Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.
Karel Šindelář
Nastal čas přestat žít ve lži!
Jak najít v záležitosti pandemie pravdu? Určitě ne u obvyklých „mluvících hlav“ z televize, politiky a většiny mainstreamových médií.
Karel Šindelář
Probíhá radikální změna systému
V demokracii by člověk čekal, že o případné fundamentální změně systému bude rozhodnuto v referendu. Nebo alespoň, že volby drtivě vyhraje strana, která má tuto změnu v programu. Může k ní ale dojít i plíživě, takřka mimochodem.
Karel Šindelář
Tři pohledy na současné protesty proti rasismu
Co se to děje v USA, západní Evropě a v menší míře i u nás? Jde skutečně o boj proti rasismu? Pojďme si toto dění rozebrat na třech úrovních, ve třech pohledech různé hloubky.
Karel Šindelář
Statistika a nejistota v čase korony
Žijeme v době, která se snaží vše změřit, vtěsnat do tabulek v Excelu a vypočítat na dvě desetinná místa. Pak si přijde realita a ukáže nám, že jsme na to příliš malí páni.
Karel Šindelář
Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?
Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou.
Karel Šindelář
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dnešní doby
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dneška. Proč si to myslím? Stačí domýšlet do důsledků jeho základy a premisy.
Karel Šindelář
Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem.
Karel Šindelář
Chápou, co činí?
Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."
Karel Šindelář
Vraťme slovům jejich význam
"V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství."
Karel Šindelář
Británie na cestě do pekel
Věznění opozičních publicistů, to je něco, co máme spojené se státy typu Běloruska, Turecka nebo Číny. Přiznám se, že pořád nemohu úplně uvěřit tomu, že mám na tento seznam zařadit i Velkou Británii.
Karel Šindelář
Racionálně o Czexitu
Jestli mi něco chybí v probíhající diskuzi o případném opuštění Evropské unie, tak je to racionalita. Je slyšet spíše strašení a manipulaci.
Karel Šindelář
Pět důvodů, proč volit Miloše Zemana
Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly.
Karel Šindelář
Rok 2018: Rok regulací
„Tedy běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost a důstojnost.“ Frédéric Bastiat.*
Karel Šindelář
Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky
Pomyslná pražská kavárna už delší dobu hledá „viníky“ výsledků posledních parlamentních voleb. Ovšem Jiří Pehe ve svém komentáři zaperlil. Příčinou vzestupu Andreje Babiše je prý politika Václava Klause.
Karel Šindelář
Prohrály ideály, zvítězil marketing
Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem.
Karel Šindelář
Nebojujme minulé války
Blíží se volby. Mohou patřit k nejdůležitějším volbám v našich dějinách, protože se blíží doba, kdy budeme muset učinit hned několik fundamentálních rozhodnutí.
Karel Šindelář
Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku
Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.
Karel Šindelář
Islámský terorismus versus umírněný islám.
Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?
Karel Šindelář
Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!
Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Seneca.
Kratší jednorázové postřehy naleznete na Twitteru:
https://twitter.com/intplogik