Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky
Je prý logickým vyústěním jeho politiky. Nikoli, vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním politiky pražské kavárny a Evropské Unie.
Vtipné je, že právě pražská kavárna vyhrála Babišovi volby i přímo. Babiš si nemohl přát lepší marketingové pracovníky než média, která na něj pořád útočila a samozvané ochránce demokracie, kteří v něm vidí její ohrožení.
Ovšem zpět k myšlenkám pana Peheho. Jiří Pehe (odkaz na jeho komentář zde) začíná srovnáním „kultu osobnosti“ kolem Václava Klause s tím, který nyní existuje v rámci hnutí ANO. Zde asi nějak zapomíná na skutečnost, že úplně stejně se „pražská kavárna“ formovala kolem Václava Havla či později kolem Karla Schwarzenberga. Jsou i ti jakýmsi vyvrcholením Klausova kultu osobnosti?
Pokud se máme podívat na panem Pehem zmíněného „ducha klausismu,“ je třeba říci, že ANO těží spíše z „ducha havlismu.“ I když se profilovalo spíše jako strana lidová a představitelé pražské kavárny ho nevolili, přesně splňuje onu ideu nepolitické politiky. Babiš přeci není žádný typický politik, on maká. ANO není politická strana, ale hnutí. Ostatně, je Aliancí nespokojených občanů…
Než se ovšem pustím do vysvětlení hlavních příčin, proč vstup velkopodnikatelů do politiky považuji za důsledek nikoli protržní, ale protitržní politiky, doplním jednu věc. Nechci se zde příliš pouštět do sporů ohledně provedení privatizace. Po bitvě je každý generál, ovšem zdá se jasné, že privatizace proběhnout musela, mělo-li dojít k přechodu na tržní hospodářství. Bez ní bychom zůstali v socialismu, byť s jinou vládní partají a poněkud demokratičtějším politickým zřízením.
Kuponovou privatizaci vnímám jako snahu o to, aby se na ní mohl podílet co nejvyšší počet lidí. A zároveň jako prevenci, aby nedošlo k čistému „výprodeji“ do zahraničí. Některé věci dopadly jinak, než by bylo ideální, ale nenapadá mě ani s tak velkým odstupem jiný a lepší způsob, jak privatizaci provést. Vás ano?
Nyní hlavní myšlenka pana Peheho. Sám píše, cituji: „Nešlo totiž bohatnout mimo tento systém, pokud se danému podnikateli nepodařilo náhodou vynalézt zcela originální nový produkt.“ Jak hluboká pravda, ovšem platí spíše dnes. V době privatizace prostě někdo privatizovat musel, začínalo se sice na zelené louce, ovšem s naakumulovaným kapitálem, který se musel nějak rozdělit. Kdo se dostal k tomu nejlepšímu kapitálu a zároveň ho uměl správně použít (obojí vyžadovalo určité schopnosti), zbohatl rychle.
Ovšem na čem nejvíce vydělává Agrofert dnes? Agrofert patří k největším příjemcům dotací (zajímavá analýza za rok 2015 zde a 2016 zde). Mezi jeho produkty patří řepka využívaná k produkci biopaliv...
Co má toto společného s „trhem bez přívlastků?“ Právě, že vůbec nic.
Pan Pehe zde totiž pravděpodobně podléhá klasickému omylu socialistů „všech barev a vyznání,“ totiž že co je výhodné pro byznys, je výhodné i pro trh. A jaksi to volně zaměňuje.
Skutečnost je opačná. Na trhu, onom bez přívlastků, tedy teoretickém, je vrcholným suverénem nikoli podnikatel, ale spotřebitel. Jenom masa spotřebitelů svými rozhodnutími co koupit a co nikoli rozhoduje, který podnikatel uspěje a který ne. Stoupá-li poptávka, zvyšují se ceny, což zvyšuje marže a ty lákají nové podnikatele do daného odvětví. Kdo uspokojí potřeby co největšího množství spotřebitelů co nejvýhodněji, ten zbohatne…
Jinými slovy, zbohatnou může téměř kdokoli, kdo správně odhadne potřeby spotřebitelů (a získá potřebný kapitál, samozřejmě). Stejně tak může kdokoli zchudnout, když neodhadne.
Je tohle v zájmu velkopodnikatelů? Ano i ne. Cesta uspokojování potřeb spotřebitelů sebou nese rizika. Masa je vrtkavá, potřeby se mění. Kdykoli se může objevit levnější či kvalitnější konkurence…
A tady přichází intervencionista či socialista. A říká, že ti spotřebitelé by neměli býti suverénem, protože je potřeba onoho suveréna chránit před vlastní hloupostí. Že je potřeba podpořit (dotovat) třeba ekologickou produkci energie, zregulovat tamto či ono. A velkopodnikatel si položí otázku: Co je jednoduší, riskovat na trhu, nebo ovlivnit tyto tendence pro mě výhodným směrem? Co když, místo prodeje drahé solární elektrické energie si mohu nechat vyplácet dotace (solární baroni)? Co když může místo mě konkurenci zlikvidovat nějaká vtipná regulace? Nevydělám třeba více na zářivkách než na obyčejných žárovkách? Co lidem přikázat používat biopaliva a pak na ně vyrábět suroviny? Odpověď je jednoduchá.
A aliance socialistů, intervencionistů a velkokapitálu je na světě. Otvírá se krásný prostor pro korupci. Podnikatelé jdou tam, kde je zisk. A ten nyní nekyne z pracného uspokojování potřeb oné nevděčné masy spotřebitelů, ale z vyhovění přáním úředníků, politiků, dotačním plánům nebo regulacím. Něco se uplatí, něco se ovlivní přes média. Jiný se tomu nepřizpůsobí a krachuje…
Vzniká hybrid mezi socialismem a kapitalismem. Systém je částečně socialistický, částečně kapitalistický. A státní zásahy a trh se stávají jedním, jsou neoddělitelné, trh sice přežívá, ale jeho hlavním aktérem je stát či Evropská Unie.
A právě vyvrcholením této politiky je Andrej Babiš a jeho ANO. Místo nepřímého ovlivňování, místo uplácení a podobných „zbytečností“ propojil to, co už propojené bylo, tedy byznys a stát, i personálně. Symbolicky završuje a dokončuje dílo, které ovšem nezačal Václav Klaus a jeho „trh bez přívlastků,“ ale naopak jeho oponenti, když „trh bez přívlastků“ hanili a špinili. Je přirozeným důsledkem intervencionistické politiky jak státu našeho, tak Evropské Unie.
Že toto „pražská kavárna“ nezamýšlela? Že tohle není dítě, které chtěla? Že chce jenom lepší svět, kde všichni žijí spokojeně a v míru? Docela tomu věřím. Problém s lidmi, kteří jsou obvykle nazývání „pražskou kavárnou,“ „sluníčkáři“ či „pravdoláskaři,“ je v tom, že často zaměňují svá přání s realitou. Realitu vidět odmítají, i když jim řve do obličeje. Platí to v otázkách migrace, islámu, environmentalismu, genderismu… a ekonomie. A sami jsou pak nejvíce překvapeni důsledky, které jejich politika vyvolává. Ale to vlastně nejsou důsledky jejich politiky. Jistě se najde jiná příčina.
Karel Šindelář
Pandemie covidismu
Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.
Karel Šindelář
Nastal čas přestat žít ve lži!
Jak najít v záležitosti pandemie pravdu? Určitě ne u obvyklých „mluvících hlav“ z televize, politiky a většiny mainstreamových médií.
Karel Šindelář
Probíhá radikální změna systému
V demokracii by člověk čekal, že o případné fundamentální změně systému bude rozhodnuto v referendu. Nebo alespoň, že volby drtivě vyhraje strana, která má tuto změnu v programu. Může k ní ale dojít i plíživě, takřka mimochodem.
Karel Šindelář
Tři pohledy na současné protesty proti rasismu
Co se to děje v USA, západní Evropě a v menší míře i u nás? Jde skutečně o boj proti rasismu? Pojďme si toto dění rozebrat na třech úrovních, ve třech pohledech různé hloubky.
Karel Šindelář
Statistika a nejistota v čase korony
Žijeme v době, která se snaží vše změřit, vtěsnat do tabulek v Excelu a vypočítat na dvě desetinná místa. Pak si přijde realita a ukáže nám, že jsme na to příliš malí páni.
Karel Šindelář
Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?
Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou.
Karel Šindelář
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dnešní doby
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dneška. Proč si to myslím? Stačí domýšlet do důsledků jeho základy a premisy.
Karel Šindelář
Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem.
Karel Šindelář
Chápou, co činí?
Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."
Karel Šindelář
Vraťme slovům jejich význam
"V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství."
Karel Šindelář
Británie na cestě do pekel
Věznění opozičních publicistů, to je něco, co máme spojené se státy typu Běloruska, Turecka nebo Číny. Přiznám se, že pořád nemohu úplně uvěřit tomu, že mám na tento seznam zařadit i Velkou Británii.
Karel Šindelář
Racionálně o Czexitu
Jestli mi něco chybí v probíhající diskuzi o případném opuštění Evropské unie, tak je to racionalita. Je slyšet spíše strašení a manipulaci.
Karel Šindelář
Pět důvodů, proč volit Miloše Zemana
Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly.
Karel Šindelář
Rok 2018: Rok regulací
„Tedy běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost a důstojnost.“ Frédéric Bastiat.*
Karel Šindelář
Prohrály ideály, zvítězil marketing
Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem.
Karel Šindelář
Nebojujme minulé války
Blíží se volby. Mohou patřit k nejdůležitějším volbám v našich dějinách, protože se blíží doba, kdy budeme muset učinit hned několik fundamentálních rozhodnutí.
Karel Šindelář
Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku
Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.
Karel Šindelář
Islámský terorismus versus umírněný islám.
Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?
Karel Šindelář
Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!
Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.
Karel Šindelář
Západ versus islám - neslučitelné protiklady
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou.“ Tolik americká Deklarace nezávislosti, která do značné míry odráží ty nejzákladnější hodnoty západní společnosti. Zkusme je porovnat s tím, jak se na svět dívá islám.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Seneca.
Kratší jednorázové postřehy naleznete na Twitteru:
https://twitter.com/intplogik