Miloše Zemana jsem nevolil, obvykle s ním nesouhlasím a jeho sny o federální Evropě považuji za utopii. Je ovšem nutné říci, že ve vztahu k islámu má nejspíše pravdu.
Určitě by byla chyba generalizovat a tvrdit, že všichni muslimové jsou stejní. Nejsou, stejně jako nejsou stejní všichni křesťané nebo ateisté. Ovšem je třeba si přiznat, že současná podoba islámu je s naší představou o tom, jak vypadá civilizace, slušně řečeno nekompatibilní.
Člověk, zajímající se o mužské archetypy, by patrně řekl, že islám je založen na stínové podobě archetypu bojovníka. Zde je výrazná podoba s militantními a agresivními režimy. Stejně jako v nich, člověk je zbavován vlastního morálního úsudku a tuto roli přejímá nějaký vůdce, v případě islámu vůdci náboženští. Energie „bojovníka“ je pak zaměřena v souladu s jejich přáním.
Krásně je to vidět, když si člověk na Wikipedii vyhledá pojem džihád. Pojem, který původně představoval vnitřní boj, seberozvoj. Postupně se ale měnil, cituji: „Starší verše zdůrazňují právě jeho osobní část, zatímco verše pozdější do popředí dávají jeho šiřitelskou (tzn. i válečnou) část.“ Jinými slovy, původní boj se svými vlastními špatnými vlastnostmi se začal měnit na snahu rozšířit islám do celého světa.
S tím souvisí pohled islámu na svět. Rozlišuje tzv. Dár al-harb (Dům války) a Dár al-islam (Dům islámu). Muslimové se pravda neshodnou na tom, co si pod tím představit. Pro ty radikálnější je Domem války vše, kde neplatí právo šaría. Už toto poněkud černobílé dělení světa jasně naznačuje nepřátelskou povahu islámu, nebo alespoň jeho radikálnějších větví (kterým můžeme zjednodušeně říkat islamismus).
Podobně jako jakákoli jiná agresivní ideologie, i islám dělí lidi do kategorií. Nejvýše si cení samozřejmě muslimů, pod nimi jsou „lidé knihy,“ tedy křesťané a Židé, protože islám vychází ze stejných kořenů. Zbytek (jinověrci, odpadlíci, ateisté) jsou úplně bezcenní.
Správně si Zeman všímá odlišného vztahu islámu k ženám. „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34). Tolik Korán. Je třeba to komentovat?
Naše civilizace je oproti tomu ovlivněna mariánským kultem, romantismem a modernějším gentlemanstvím. Dnešní ženy jsou pak zcela rovnoprávné s muži a pochybuji, že bychom to chtěli měnit. Jako muže, který se cítí býti dědicem západní civilizace, mě postoj islámu k ženám nutně uráží.
Jistě, zejména Starý zákon si s Koránem příliš nezadá. Ovšem jeho podobně radikálně vyznívající verše dnes nikdo nebere vážně. Jsou chápány spíše jako podmíněné dobou, v níž vznikly (a o ní vypovídající), než jako návody pro současný život.
Islám neprošel onou proměnou, kterou prošel judaismus a křesťanství. Proměnou, která by jeho sílu obrátila k boji s vlastními stíny místo k boji s vnějšími nepřáteli. Proměnou, která by z náboženství učinila zase (Jungovými slovy) psychoterapeutický systém, místo systému na vymývání mozků. Křesťané si těmito proměnami procházeli, u nás s tím začali již Konstantin s Metodějem, když chtěli, aby Slované Bibli rozuměli (místo toho, aby se spoléhali na výklady kněží) a překládali ji do Staroslověnštiny.
Islám potřebuje projít podobnou proměnou. Jistě, značná část muslimů to pravděpodobně takto bere. Neberou islám jako dogma a uvědomují si, že některé jeho hodnoty už nejsou, řekněme, aktuální. Uvědomují si, že by možná bylo dobré dodržovat spíše súry řešící např. charitu, než snažit se šířit islám ohněm a mečem. Takový muslim představuje naději. Takové muslimy je možné přijmout, protože ti se mohou zárodkem reformy islámu.
Ovšem na současný islám, islám nereformovaný, zaměřující svoji sílu na venkovní agresi a na potlačování ženství, je třeba pohlížet se značnou skepsí.
