Mýlil jsem se: Vstup do EU byla chyba!
Můj postoj k EU se začal měnit postupně. Nejdříve jsem začal odmítat některé její prvky, zejména přehnanou regulaci, dotace a byrokratizaci. Ovšem samotný projekt jsem považoval za správný, domníval jsem se, že bude stačit do evropských institucí zvolit pravicověji smýšlející jedince a EU začne prosazovat rozumnou politiku. Představa Evropské federace mi nevadila, byť jsem měl za to, že by měla vzniknout spíše postupným přirozeným vývojem (v řádu stovek let), než být vytvořena de facto za zády občanů.
Kritickým bodem, kdy jsem začal EU vnímat ve špatném světle, bylo založení ESM. Pamatuji si na mediální smršť kolem osoby Davida Ratha, v jejímž stínu umlkla jakákoli celospolečenská diskuze na toto téma. Nepřesvědčivé výroky pánu Nečase a Kalouska ve stylu, že nás ESM vlastně k ničemu nezavazuje, protože ještě nemáme Euro.
Otevřené přiznání tehdejšího ministra Kalouska, prozrazující, že vše, co přesahuje horizont mandátu vlády, jejímž je členem, ho nezajímá: „My hlasujeme o tom, co se nás bude týkat jedině v okamžiku, kdy vstoupíme do eurozóny a přijmeme euro. Což není aktualita několika příštích let, rozhodně ne za doby mandátu této vlády.“
Oproti tomu stála mnohem racionálněji znějící opozice typu Pavla Kohouta, Svobodných nebo geniální proslov Richarda Sulíka v Národní radě Slovenské republiky. Opozice, jež odkazovala na konkrétní paragrafy dané smlouvy. Tu jsem si stáhl (po překvapivém zjištění, že neexistuje formální verze v češtině) ve slovenštině a přesvědčil se, že opozice nelhala (byť číslování paragrafů bylo trochu posunuto, protože kritika vycházela z pracovní a nikoli konečné verze).
Je vtipné, že právě nutným příspěvkem do ESM nyní straší ODS ve své současné kampani. Ač jsem petici Za korunu podepsal, musím se ptát – to jste to nevěděli v době, kdy jste byli vládní stranou a měli post premiéra?
O EU jsem se tedy začal začal zajímat více. A přiznal si, že jsem se mýlil. Jde o organizaci postdemokratickou (až nedemokratickou), antiliberální a v zásadě chybnou.
Za projev nedemokratických základů, na nichž současná EU spočívá, lze považovat zejména šarádu kolem Evropské Ústavy a Lisabonské smlouvy. Smlouva o Ústavě pro Evropu byla demokraticky odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemí. Pro každého demokracii ctícího člověka jasný signál – občané si přeměnu mezinárodní organizace na superstát nepřejí. Demokrat to musí ctít a respektovat bez ohledu na svůj osobní názor (tak, jako Václav Klaus „požádal“ o členství v EU, i když byl osobně proti – šlo o demokratickou vůli většiny občanů ČR).
Co udělali unijní politici? Sepsali Lisabonskou smlouvu. Ta už neprovokuje svým názvem Ústava, státním znakem či hymnou, takže v ní základní dokument superstátu identifikují jen lidé, kteří se o politiku zajímají. „Rozdíl mezi původní Ústavou a současnou Lisabonskou smlouvou je v přístupu spíše než v obsahu,“ přiznal bývalý francouzský prezident Giscard d’Estaing (The Independent, 30. 10. 2007). I tak ale došlo k situaci, kdy Irsko vypsalo referendum. A Lisabon v něm byl odmítnut. Ale co, karavana jede dál, vypsalo se nové referendum... a v něm už to prošlo.
Superstát vznikl. Ač je ČR formálně suverénním státem, reálně vzniká většina jeho zákonů v Bruselu. Pak lze ale o suverénním státu mluvit jen stěží, autonomní oblast je výrazem řekněme optimistickým, protektorát pesimistickým.
Připomíná to situaci po zániku římské republiky a vzniku císařství. Římští občané byli formálně stále občany a nikoli poddanými krále, stále existoval demokraticky volený Senát (ovšem s okleštěnými pravomocemi), existoval institut tribuna lidu, ale de facto byli Římané právě tím, čím být odmítali – tedy poddanými (císaře).
Stejně tak jsou členské státy Evropské Unie formálně stále samostatné, mají své vlády, prezidenty (či krále) a parlamenty (ovšem s okleštěnými pravomocemi), ovšem reálně jsou tím, co jejich občané odmítli – tedy provinciemi Evropské unie. A pokud občané něco jednoznačně a většinově odmítli a přesto to jejich politici učinili – lze je ještě považovat za občany, nebo jsou to spíše už poddaní?
Karel Šindelář
Pandemie covidismu
Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.
Karel Šindelář
Nastal čas přestat žít ve lži!
Jak najít v záležitosti pandemie pravdu? Určitě ne u obvyklých „mluvících hlav“ z televize, politiky a většiny mainstreamových médií.
Karel Šindelář
Probíhá radikální změna systému
V demokracii by člověk čekal, že o případné fundamentální změně systému bude rozhodnuto v referendu. Nebo alespoň, že volby drtivě vyhraje strana, která má tuto změnu v programu. Může k ní ale dojít i plíživě, takřka mimochodem.
Karel Šindelář
Tři pohledy na současné protesty proti rasismu
Co se to děje v USA, západní Evropě a v menší míře i u nás? Jde skutečně o boj proti rasismu? Pojďme si toto dění rozebrat na třech úrovních, ve třech pohledech různé hloubky.
Karel Šindelář
Statistika a nejistota v čase korony
Žijeme v době, která se snaží vše změřit, vtěsnat do tabulek v Excelu a vypočítat na dvě desetinná místa. Pak si přijde realita a ukáže nám, že jsme na to příliš malí páni.
Karel Šindelář
Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?
Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou.
Karel Šindelář
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dnešní doby
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dneška. Proč si to myslím? Stačí domýšlet do důsledků jeho základy a premisy.
Karel Šindelář
Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem.
Karel Šindelář
Chápou, co činí?
Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."
Karel Šindelář
Vraťme slovům jejich význam
"V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství."
Karel Šindelář
Británie na cestě do pekel
Věznění opozičních publicistů, to je něco, co máme spojené se státy typu Běloruska, Turecka nebo Číny. Přiznám se, že pořád nemohu úplně uvěřit tomu, že mám na tento seznam zařadit i Velkou Británii.
Karel Šindelář
Racionálně o Czexitu
Jestli mi něco chybí v probíhající diskuzi o případném opuštění Evropské unie, tak je to racionalita. Je slyšet spíše strašení a manipulaci.
Karel Šindelář
Pět důvodů, proč volit Miloše Zemana
Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly.
Karel Šindelář
Rok 2018: Rok regulací
„Tedy běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost a důstojnost.“ Frédéric Bastiat.*
Karel Šindelář
Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky
Pomyslná pražská kavárna už delší dobu hledá „viníky“ výsledků posledních parlamentních voleb. Ovšem Jiří Pehe ve svém komentáři zaperlil. Příčinou vzestupu Andreje Babiše je prý politika Václava Klause.
Karel Šindelář
Prohrály ideály, zvítězil marketing
Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem.
Karel Šindelář
Nebojujme minulé války
Blíží se volby. Mohou patřit k nejdůležitějším volbám v našich dějinách, protože se blíží doba, kdy budeme muset učinit hned několik fundamentálních rozhodnutí.
Karel Šindelář
Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku
Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.
Karel Šindelář
Islámský terorismus versus umírněný islám.
Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?
Karel Šindelář
Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!
Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Seneca.
Kratší jednorázové postřehy naleznete na Twitteru:
https://twitter.com/intplogik