Zchlaďme vášně, situace na Krymu není černobílá!
Emoce jsou na jednu stranu pochopitelné. Rusko (respektive jeho předchůdce, Sovětský svaz) bylo letitým nepřítelem Západu, onou pověstnou říší zla. Utlačovalo vazalské státy, které dodnes nedohnaly Západ v životní úrovni. Starší Češi a Slováci ještě osobně pamatují, jak jejích zemí pochodovala ruská vojska. Strach a nenávist jsou pochopitelné.
Ovšem, pokud jde o politiku, jsou emoce špatnými rádci. Strach, budící reakci stylu „boj nebo útěk,“ radí špatně. Protože Rusko není SSSR a Ukrajina není Československo.
Za prvé je třeba uznat, že v současné situaci je velmi pochybné, s kým na Ukrajině vlastně jednat. Zvolený (ač nejspíše zkorumpovaný, přesto demokraticky zvolený) prezident uprchl ze země a byl sesazen parlament, aby situace vypadala alespoň trochu jinak, než jako puč. Pravdou ovšem je, že uprchl pod tlakem „demonstrantů,“ kteří „argumentovali“ molotovovými koktejly. Současná ukrajinská vláda tedy nemá demokraticky potvrzenou legitimitu, „Majdanští“ nedodrželi ani dohodu, k níž se zavázali týmu mezinárodních vyjednavačů.
Pokud tedy vláda Autonomní republiky Krym (autonomie je něco trochu jiného, než kraj, těžko po ní chtít absolutní poslušnost) prohlásí, že takto vzniklou vládu odmítá respektovat, lze to považovat za pochopitelné. Hlasoval snad na Krymu někdo pro Majdan? Nikoli. Vzato kolem a kolem, už ta autonomie naznačuje, že pozice Krymu není jednoznačně daná coby součást Ukrajiny. Autonomie, to je takový kočkopes alá dvojdomek, který svého času Klaus zcela správně vyhodnotil jako neudržitelný. U autonomie hrozí vždy, že se při první příležitosti zcela odtrhne.
Ozývají se hlasy, že pokud nyní Západ „nechá“ Krym pod ruským vlivem, , tak půjde o „mnichovanství.“ Nesmysl, to by platilo, pokud by Ukrajina byla členem NATO. Protože Československo mělo s Británií a Francií uzavřenou spojeneckou smlouvu, kterou tyto státy nedodržely. Ukrajina nemá s NATO žádnou podobnou smlouvu uzavřenou (nebo o ní alespoň nevím) a i pokud by Západ měl podpořit Ukrajinu, tak kterou? Majdanskou, nebo proruskou? To, že jedna strana má Kyjev, neznamená, že ta druhá neexistuje. Stejně tak lze říci, že má morální povinnost zasáhnout ve prospěch „práva na sebeurčení“ Krymu proti Kyjevu.
Dalším extrémním rozdílem je, že Sudety byly historickou součástí Českých zemí. Krym ovšem anektovala Kateřina Veliká k carskému Rusku a k Ukrajině byl připojen až za Sovětského svazu. Těžko mluvit o nějaké historické tradici a územní celistvosti.
Hitler neměl v Sudetech smluvně povolené vojenské základny, zato tam byla síť pevností, která by mu zkomplikovala život v případě vojenského střetu s Československem. Ovšem Rusko má na Krymu vojáky zcela legálně a těžko se divit, že si podobně strategickou pozici hlídá. U Majdanských těžko odhadnout, jak se zachovají a zda dodrží smlouvy s Ruskem.
Putin udělal obrovskou politickou chybu, že sáhl k demonstraci síly. Vojáky měl na Krymu stejně, mohl je nechat zalezlé na základnách a nechat Krym, ať si nezávislost na Ukrajině odhlasuje v referendu. Kyjevu by se těžko zdůvodňovalo, proč odmítají Krym pustit, když je to jeho demokratická vůle.
Na druhé straně, Putinovi by se těžko vysvětlovalo, že demokratickou vůli hodlá v zahraničí bránit klidně i silou, když doma jí stejnými prostředky u separatistických oblastí potlačuje.
Na Ukrajině nebojuje dobro se zlem, možná se bojuje za svobodu, jenže o tom jsou přesvědčeny obě strany. Na jedné straně demokraticky zvolený, ovšem autoritářský vládce a národ, jenž do jisté míry stále sní o roli velmoci. Na straně druhé vláda bez demokratické legitimity, v níž mají silné slovo i neonacisté z Pravého sektoru. Svět není černobílý a pokud se na Ukrajině něco střetává, tak spíše dvě zla. Zatím není možné říci ani to, které z nich je menší.
Stavět se tedy na jednu z těchto dvou stran jenom proto, že tou druhou stranou jsou ti „hnusní Rusáci,“ mi připadá poněkud krátkozraké. Pokud chce Západ zasahovat, tak jenom tak, aby našel pro obě strany přijatelné řešení. To znamená také krotit Kyjev v jeho protiruské politice, protože Moskva Sevastopol nutně potřebuje, má podepsané smlouvy, jež mu ho zajišťují a bude si ho hájit i silou. Putina je pak třeba krotit v jeho siláckých gestech.
Karel Šindelář
Pandemie covidismu
Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.
Karel Šindelář
Nastal čas přestat žít ve lži!
Jak najít v záležitosti pandemie pravdu? Určitě ne u obvyklých „mluvících hlav“ z televize, politiky a většiny mainstreamových médií.
Karel Šindelář
Probíhá radikální změna systému
V demokracii by člověk čekal, že o případné fundamentální změně systému bude rozhodnuto v referendu. Nebo alespoň, že volby drtivě vyhraje strana, která má tuto změnu v programu. Může k ní ale dojít i plíživě, takřka mimochodem.
Karel Šindelář
Tři pohledy na současné protesty proti rasismu
Co se to děje v USA, západní Evropě a v menší míře i u nás? Jde skutečně o boj proti rasismu? Pojďme si toto dění rozebrat na třech úrovních, ve třech pohledech různé hloubky.
Karel Šindelář
Statistika a nejistota v čase korony
Žijeme v době, která se snaží vše změřit, vtěsnat do tabulek v Excelu a vypočítat na dvě desetinná místa. Pak si přijde realita a ukáže nám, že jsme na to příliš malí páni.
Karel Šindelář
Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?
Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou.
Karel Šindelář
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dnešní doby
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dneška. Proč si to myslím? Stačí domýšlet do důsledků jeho základy a premisy.
Karel Šindelář
Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem.
Karel Šindelář
Chápou, co činí?
Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."
Karel Šindelář
Vraťme slovům jejich význam
"V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství."
Karel Šindelář
Británie na cestě do pekel
Věznění opozičních publicistů, to je něco, co máme spojené se státy typu Běloruska, Turecka nebo Číny. Přiznám se, že pořád nemohu úplně uvěřit tomu, že mám na tento seznam zařadit i Velkou Británii.
Karel Šindelář
Racionálně o Czexitu
Jestli mi něco chybí v probíhající diskuzi o případném opuštění Evropské unie, tak je to racionalita. Je slyšet spíše strašení a manipulaci.
Karel Šindelář
Pět důvodů, proč volit Miloše Zemana
Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly.
Karel Šindelář
Rok 2018: Rok regulací
„Tedy běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost a důstojnost.“ Frédéric Bastiat.*
Karel Šindelář
Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky
Pomyslná pražská kavárna už delší dobu hledá „viníky“ výsledků posledních parlamentních voleb. Ovšem Jiří Pehe ve svém komentáři zaperlil. Příčinou vzestupu Andreje Babiše je prý politika Václava Klause.
Karel Šindelář
Prohrály ideály, zvítězil marketing
Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem.
Karel Šindelář
Nebojujme minulé války
Blíží se volby. Mohou patřit k nejdůležitějším volbám v našich dějinách, protože se blíží doba, kdy budeme muset učinit hned několik fundamentálních rozhodnutí.
Karel Šindelář
Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku
Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.
Karel Šindelář
Islámský terorismus versus umírněný islám.
Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?
Karel Šindelář
Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!
Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Seneca.
Kratší jednorázové postřehy naleznete na Twitteru:
https://twitter.com/intplogik