Politologie z pohledu archetypů a transakční analýzy
Jung vnímá svět očima prostřednictvím symbolů, jež odrážejí jisté archetypy přítomné v nevědomí a jsou projíkovány do vnějšího světa. Berne se zase zabývá transakční analýzou, kde rozděluje stavy vědomí na Dítě, Dospělého a Rodiče. Dalším významným prvkem pak je tzv. dramatický trojúhelník, tedy spasitel, perzekutor a oběť (všimněte si, jak často se toto schéma objevuje ve všech filmech, knihách či pohádkách).
Pravice
Očima archetypu mi pravicová strana připadá jako prvek mužský, jde o rodiče – otce. Soustředí se na hierarchii, úspěch. Konzervativci kladou důraz na morálku či víru. Nacionální socialisté na poslušnost, identifikaci s rasou či národem. Stát vychovává, zakazuje, někdy (to už je otec – tyran) přikazuje a tvrdě trestá. Jedná se o starý archetyp, podobné prvky najdeme u křesťanství, ve staré Číně bychom mohli mluvit o konfucianismu.
Z pohledu transakční analýzy dochází ke komunikaci s občanem na dvou úrovních. První, volič se k politické straně (či státu) obrací z pozice dítěte, hledícímu k rodiči. Vnímá ho jako autoritu, jíž se buď podřizuje nebo se proti ní může i bouřit. Druhou rolí je tzv. „rodičovské sdružení,“ kdy občan sebe vnímá jako dospělého člověka, ale ty poměry dnes, hrůza děs, je v tom třeba udělat pořádek, zamést s nepřizpůsobivými a zavést konečně řád. Stát zde hraje roli vychovatele, stanovuje a kodifikuje morální pravidla.
Dramatický trojúhelník pak hrají asi všechny politické strany, i v případě pravice se setkáváme se „spasitelem“ (politikem, politickou stranou, státem), obětí (národ, občan) a perzekutorem (jehož roli obvykle mají buď levice, komunisté, jiné národy, národnostní menšiny, muslimové, Rusko či EU).
Levice
Představuje prvek ženský, mateřský, pečující. Všichni jsou si rovni, všichni by se měli mít rádi, o vše se dělit. Levice je soucitná, nejraději by se postarala úplně o všechny na světě, vymýtila hlad a války. Levice pečuje, správný, ideální socialista (jde spíše o ideální, psychologické projekce, než reálné osoby, ty se pak chovají odlišně) nehledí na náklady, ale chce se postarat o všechny občany podobně, jako matka o své děti. Komunisté jdou dále, jako frustrovaná matka, plnící si prostřednictvím dítěte své nesplněné sny, chtějí lid přetvořit k obrazu svému a vychovat zcela nového, ideálního člověka. V Asii by levici patrně odpovídal budhismus se svou ideou lásky ke všemu živému.
Z pohledu transakční analýzy se opět setkáváme s komunikací na úrovni „dítě – projekce rodiče,“ kde občan se ke státu dívá jako k matce, jež se o něho má starat. Stát je vnímán jako laskavý a pečující. Když jsem nemocný, ošetří mě, když přijdu o práci, nakrmí mě. Stejně, jako příliš pečující matka, pak vychovává maminčiny mazánky, neochotné starat se sami o sebe. Závislé na dávkách, vnímající sami sebe jako neschopné se prosadit. Opět se setkáváme i s „rodičovským sdružením,“ kdy sice občan nevnímá jako „dítě“ sebe, ale jiné lidi. Je třeba postarat se o bezdomovce, seniory, nemocné, matky s dětmi... Tento prvek útočí na ty nejušlechtilejší city v nás.
Dramatický trojúhelník je jasný, typickým spasitelem je opět stát (strana, politik), obětí občan (národ, menšiny, jiné národy...) a perzekutorů máme opět celou řadu (pravice, kapitalismus, kapitalisté, náboženství, muži ve vztahu k ženám, běloši ve vztahu k černochům či Romům...).
Klasický liberalismus (libertarianismus)
Z archetypálního pohledu patří spíš do středu (čemuž odpovídá jeho historické putování zleva doprava, kdy spíš zaujímal pozici proti svému aktuálně největšímu ideologickému protivníkovi, než že by tam spadal), protože v sobě obsahuje prvek mužský i ženský, respektive vědomí jejich neoddělitelnosti, proto přímo nestraní ani jedněm hodnotám. Jeho asijským bratrem je taoismus. Těžko říci, jestli Bastiat, Hayek či Mises někdy četli Tao te ťing, ale podoba je obrovská, dost možná vycházející z podobného, archetypálního základu.
Z pohledu transakční analýzy se setkáváme s obrovskou změnou. Komunikace totiž probíhá na úrovni „Dospělý – Dospělý.“ Liberál předpokládá, že každý je zodpovědný sám za sebe. Předpokládá, že každý ví, co je pro něho nejlepší a stát by si neměl hrát na rodiče, který se o něj bude starat, případně ho bude vychovávat. Zákon nemůže nahradit morálku, o tu se mají postarat jiné instituce (např. rodina).
Kdo kdy obhajoval v diskuzi liberální stanovisko odporu proti sociálnímu státu, tak se patrně setkal s útokem typu „tobě je jedno, že lidé umírají na ulicích?“ Liberál byl pak zatlačen do obrany typu „není, ale nemyslím, že to vyřeší stát, když to prostě po tak dlouhé době nedokázal.“ Došlo ke zkřížení komunikace, kde liberál zkouší komunikovat „Dospělý – Dospělý,“ ale jeho partner přechází do „rodičovského sdružení,“ případně se staví ve vztahu ke státu do role dítěte (máš pro mě dárek?).
Lze říci, že libertariáni se dělí do dvou skupin: Anarchokapitalisté předpokládají, že všichni jsou stále plně dospělí a svéprávní, proto není potřeba vůbec žádného zásahu státu. Minarchisté si pak uvědomují, že ne vždy se všichni chovají racionálně a rozumně a tak určitou, nezbytně nutnou autoritu státu přiznávají.
Ano, uhodli jste správně, pokládám se za klasického liberála.
Bohužel musím přiznat, že pasti dramatického trojúhelníku jsme se nevyhnuli ani my. Opět máme spasitele (liberalismus, liberálové), oběť (občané, národ, stát) a perzekutory (stát, levice či některé prvky pravice, EU...). Je otázkou, zda se této pasti vůbec dá vyhnout.
Zdroje: C. G. Jung: Archetypy a nevědomí (Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997); Eric Berne: Jak si lidé hrají (Portál, 211) a přednáška psychiatra Radkina Honzáka: Každý den pohlazení (ke shlédnutí na webu www.psychologie.cz).
Karel Šindelář
Pandemie covidismu
Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.
Karel Šindelář
Nastal čas přestat žít ve lži!
Jak najít v záležitosti pandemie pravdu? Určitě ne u obvyklých „mluvících hlav“ z televize, politiky a většiny mainstreamových médií.
Karel Šindelář
Probíhá radikální změna systému
V demokracii by člověk čekal, že o případné fundamentální změně systému bude rozhodnuto v referendu. Nebo alespoň, že volby drtivě vyhraje strana, která má tuto změnu v programu. Může k ní ale dojít i plíživě, takřka mimochodem.
Karel Šindelář
Tři pohledy na současné protesty proti rasismu
Co se to děje v USA, západní Evropě a v menší míře i u nás? Jde skutečně o boj proti rasismu? Pojďme si toto dění rozebrat na třech úrovních, ve třech pohledech různé hloubky.
Karel Šindelář
Statistika a nejistota v čase korony
Žijeme v době, která se snaží vše změřit, vtěsnat do tabulek v Excelu a vypočítat na dvě desetinná místa. Pak si přijde realita a ukáže nám, že jsme na to příliš malí páni.
Karel Šindelář
Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?
Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou.
Karel Šindelář
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dnešní doby
Klimatický alarmismus patří mezi nejnebezpečnější ideologie dneška. Proč si to myslím? Stačí domýšlet do důsledků jeho základy a premisy.
Karel Šindelář
Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem.
Karel Šindelář
Chápou, co činí?
Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."
Karel Šindelář
Vraťme slovům jejich význam
"V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství."
Karel Šindelář
Británie na cestě do pekel
Věznění opozičních publicistů, to je něco, co máme spojené se státy typu Běloruska, Turecka nebo Číny. Přiznám se, že pořád nemohu úplně uvěřit tomu, že mám na tento seznam zařadit i Velkou Británii.
Karel Šindelář
Racionálně o Czexitu
Jestli mi něco chybí v probíhající diskuzi o případném opuštění Evropské unie, tak je to racionalita. Je slyšet spíše strašení a manipulaci.
Karel Šindelář
Pět důvodů, proč volit Miloše Zemana
Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly.
Karel Šindelář
Rok 2018: Rok regulací
„Tedy běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost a důstojnost.“ Frédéric Bastiat.*
Karel Šindelář
Vzestup Andreje Babiše je logickým vyústěním současné ekonomické politiky
Pomyslná pražská kavárna už delší dobu hledá „viníky“ výsledků posledních parlamentních voleb. Ovšem Jiří Pehe ve svém komentáři zaperlil. Příčinou vzestupu Andreje Babiše je prý politika Václava Klause.
Karel Šindelář
Prohrály ideály, zvítězil marketing
Kdo zvítězil a kdo byl poražen ve víkendových volbách? Zjednodušeně řečeno, prohrály ideály. A s tím do značné míry i politika jako taková. Naopak zvítězil marketing podpořený racionální ignorací voličů. A neurčitým vzdorem.
Karel Šindelář
Nebojujme minulé války
Blíží se volby. Mohou patřit k nejdůležitějším volbám v našich dějinách, protože se blíží doba, kdy budeme muset učinit hned několik fundamentálních rozhodnutí.
Karel Šindelář
Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku
Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.
Karel Šindelář
Islámský terorismus versus umírněný islám.
Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?
Karel Šindelář
Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!
Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Seneca.
Kratší jednorázové postřehy naleznete na Twitteru:
https://twitter.com/intplogik