Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Politologie z pohledu archetypů a transakční analýzy

22. 12. 2013 17:31:00
Pravice versus levice. Staré rozdělení politické scény, kde jednotlivé názvy během času několikrát změnily svůj význam. Pod nimiž si každý představí něco jiného. Konzervativec či liberál například nechápe, co má společného s nacionálním socialismem. Určitou logiku jsem v klasickém rozdělení na pravici a levici začínal vidět až po seznámení s Jungem a Ericem Bernem.

Jung vnímá svět očima prostřednictvím symbolů, jež odrážejí jisté archetypy přítomné v nevědomí a jsou projíkovány do vnějšího světa. Berne se zase zabývá transakční analýzou, kde rozděluje stavy vědomí na Dítě, Dospělého a Rodiče. Dalším významným prvkem pak je tzv. dramatický trojúhelník, tedy spasitel, perzekutor a oběť (všimněte si, jak často se toto schéma objevuje ve všech filmech, knihách či pohádkách).

Pravice

Očima archetypu mi pravicová strana připadá jako prvek mužský, jde o rodiče – otce. Soustředí se na hierarchii, úspěch. Konzervativci kladou důraz na morálku či víru. Nacionální socialisté na poslušnost, identifikaci s rasou či národem. Stát vychovává, zakazuje, někdy (to už je otec – tyran) přikazuje a tvrdě trestá. Jedná se o starý archetyp, podobné prvky najdeme u křesťanství, ve staré Číně bychom mohli mluvit o konfucianismu.

Z pohledu transakční analýzy dochází ke komunikaci s občanem na dvou úrovních. První, volič se k politické straně (či státu) obrací z pozice dítěte, hledícímu k rodiči. Vnímá ho jako autoritu, jíž se buď podřizuje nebo se proti ní může i bouřit. Druhou rolí je tzv. „rodičovské sdružení,“ kdy občan sebe vnímá jako dospělého člověka, ale ty poměry dnes, hrůza děs, je v tom třeba udělat pořádek, zamést s nepřizpůsobivými a zavést konečně řád. Stát zde hraje roli vychovatele, stanovuje a kodifikuje morální pravidla.

Dramatický trojúhelník pak hrají asi všechny politické strany, i v případě pravice se setkáváme se „spasitelem“ (politikem, politickou stranou, státem), obětí (národ, občan) a perzekutorem (jehož roli obvykle mají buď levice, komunisté, jiné národy, národnostní menšiny, muslimové, Rusko či EU).

Levice

Představuje prvek ženský, mateřský, pečující. Všichni jsou si rovni, všichni by se měli mít rádi, o vše se dělit. Levice je soucitná, nejraději by se postarala úplně o všechny na světě, vymýtila hlad a války. Levice pečuje, správný, ideální socialista (jde spíše o ideální, psychologické projekce, než reálné osoby, ty se pak chovají odlišně) nehledí na náklady, ale chce se postarat o všechny občany podobně, jako matka o své děti. Komunisté jdou dále, jako frustrovaná matka, plnící si prostřednictvím dítěte své nesplněné sny, chtějí lid přetvořit k obrazu svému a vychovat zcela nového, ideálního člověka. V Asii by levici patrně odpovídal budhismus se svou ideou lásky ke všemu živému.

Z pohledu transakční analýzy se opět setkáváme s komunikací na úrovni „dítě – projekce rodiče,“ kde občan se ke státu dívá jako k matce, jež se o něho má starat. Stát je vnímán jako laskavý a pečující. Když jsem nemocný, ošetří mě, když přijdu o práci, nakrmí mě. Stejně, jako příliš pečující matka, pak vychovává maminčiny mazánky, neochotné starat se sami o sebe. Závislé na dávkách, vnímající sami sebe jako neschopné se prosadit. Opět se setkáváme i s „rodičovským sdružením,“ kdy sice občan nevnímá jako „dítě“ sebe, ale jiné lidi. Je třeba postarat se o bezdomovce, seniory, nemocné, matky s dětmi... Tento prvek útočí na ty nejušlechtilejší city v nás.

Dramatický trojúhelník je jasný, typickým spasitelem je opět stát (strana, politik), obětí občan (národ, menšiny, jiné národy...) a perzekutorů máme opět celou řadu (pravice, kapitalismus, kapitalisté, náboženství, muži ve vztahu k ženám, běloši ve vztahu k černochům či Romům...).

Klasický liberalismus (libertarianismus)

Z archetypálního pohledu patří spíš do středu (čemuž odpovídá jeho historické putování zleva doprava, kdy spíš zaujímal pozici proti svému aktuálně největšímu ideologickému protivníkovi, než že by tam spadal), protože v sobě obsahuje prvek mužský i ženský, respektive vědomí jejich neoddělitelnosti, proto přímo nestraní ani jedněm hodnotám. Jeho asijským bratrem je taoismus. Těžko říci, jestli Bastiat, Hayek či Mises někdy četli Tao te ťing, ale podoba je obrovská, dost možná vycházející z podobného, archetypálního základu.

Z pohledu transakční analýzy se setkáváme s obrovskou změnou. Komunikace totiž probíhá na úrovni „Dospělý – Dospělý.“ Liberál předpokládá, že každý je zodpovědný sám za sebe. Předpokládá, že každý ví, co je pro něho nejlepší a stát by si neměl hrát na rodiče, který se o něj bude starat, případně ho bude vychovávat. Zákon nemůže nahradit morálku, o tu se mají postarat jiné instituce (např. rodina).

Kdo kdy obhajoval v diskuzi liberální stanovisko odporu proti sociálnímu státu, tak se patrně setkal s útokem typu „tobě je jedno, že lidé umírají na ulicích?“ Liberál byl pak zatlačen do obrany typu „není, ale nemyslím, že to vyřeší stát, když to prostě po tak dlouhé době nedokázal.“ Došlo ke zkřížení komunikace, kde liberál zkouší komunikovat „Dospělý – Dospělý,“ ale jeho partner přechází do „rodičovského sdružení,“ případně se staví ve vztahu ke státu do role dítěte (máš pro mě dárek?).

Lze říci, že libertariáni se dělí do dvou skupin: Anarchokapitalisté předpokládají, že všichni jsou stále plně dospělí a svéprávní, proto není potřeba vůbec žádného zásahu státu. Minarchisté si pak uvědomují, že ne vždy se všichni chovají racionálně a rozumně a tak určitou, nezbytně nutnou autoritu státu přiznávají.

Ano, uhodli jste správně, pokládám se za klasického liberála.

Bohužel musím přiznat, že pasti dramatického trojúhelníku jsme se nevyhnuli ani my. Opět máme spasitele (liberalismus, liberálové), oběť (občané, národ, stát) a perzekutory (stát, levice či některé prvky pravice, EU...). Je otázkou, zda se této pasti vůbec dá vyhnout.

Zdroje: C. G. Jung: Archetypy a nevědomí (Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997); Eric Berne: Jak si lidé hrají (Portál, 211) a přednáška psychiatra Radkina Honzáka: Každý den pohlazení (ke shlédnutí na webu www.psychologie.cz).

Autor: Karel Šindelář | neděle 22.12.2013 17:31 | karma článku: 8.59 | přečteno: 567x

Další články blogera

Karel Šindelář

Klíčové referendum proběhne 7.2. na Slovensku

Slovensko, jedna z nejkřesťanštějších zemí Evropy, je na rozcestí. Sobotní referendum ukáže, zda je stále ještě věrné svým křesťanským základům, nebo už i na Slovensku zvítězil moderní neomarxismus. Referendum je klíčové pro celou Evropu, protože pokud se své identity vzdá i mladý a věřící národ jako Slováci, lze těžko očekávat, že někde jinde bude situace lepší.

5.2.2015 v 21:50 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 1136 | Diskuse

Karel Šindelář

Islámský terorismus versus umírněný islám.

Jaký je rozdíl mezi muslimskými teroristy a umírněnými muslimy? Ve zvoleném cíli - nebo jenom ve zvolených prostředcích?

11.1.2015 v 17:59 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 607 | Diskuse

Karel Šindelář

Dnes jsme všichni Charlie: Hněv a hrdost!

Hněv a Hrdost je kniha, kterou napsala dnes již bohužel zesnulá italská spisovatelka Oriana Fallaci krátce po útoku na newyorská dvojčata. A právě tyto dva city nejlépe popisují to, co se mi odehrává v hlavě nyní, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo.

7.1.2015 v 23:41 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 539 | Diskuse

Karel Šindelář

Západ versus islám - neslučitelné protiklady

„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou.“ Tolik americká Deklarace nezávislosti, která do značné míry odráží ty nejzákladnější hodnoty západní společnosti. Zkusme je porovnat s tím, jak se na svět dívá islám.

4.1.2015 v 16:12 | Karma článku: 27.01 | Přečteno: 1345 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Burian

Kulturní eurotradice

Na novinové titulky typu: V xxx zaútočil nožem (autem, samopalem, dosaďte si sami) na lidi. Po útoku zůstalo šest (patnáct, dvacet, dosaďte si sami) mrtvých... si už zvykáme, jako na nekuřácké nonstop putyky plné maminek s dětmi.

20.8.2017 v 14:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Monika Pilloni

Patriotická loď u Malty: zákaz přistání, posádka bez vody

Defend Europe informují, že 17. srpna završilii svoji úspěšnou misi. Posádka C-Star se nachází na HURD ́S BANK u Malty a jsou bez vody. Kolaboranti pašeráků jsou v přístavech, bojovníci proti ilegalitě nedostali povolení k vjezdu?

20.8.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.69 | Přečteno: 281 | Diskuse

Vilém Barák

Veřejných peněz je ve sportovní špíně škoda

Sportovci soutěží za sebe a své sponzory a kdo má touhu vyniknout, bude sportovat i bez státní podpory. A jestliže si někdo přeje, aby Czechia získávala co nejvíce medailí na světových šampionátech, je to jeho věc a jeho peníze.

20.8.2017 v 13:52 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 216 | Diskuse

Beata Krusic

Vzpomínka na "Majkla"

Vzpomínám si jako dnes, kdy 25.6. 2009 přinesla světová média smutnou zprávu, že zemřel americký zpěvák, Michael Jackson.

20.8.2017 v 13:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jan Dvořák

Zamává kandidát z Vesničky s prezidentskými šancemi Zemana, Horáčka a Drahoše?

V tomto týdnu se budoucí prezidentští kandidáti trumfovali v tom, kdo z nich má už víc podpisů nad padesátitisícový limit, a jenom dosud nerozhodnutý Kubera skromně mlčel, protože má svých patnáct dobrozdání od kolegů ze Senátu.

20.8.2017 v 12:13 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 587 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1450
Liberál, individualista, odpůrce kolektivismu a sociálního inženýrství.

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.